Aktuality
Vinařské oblasti
Jak italští vinaři bojují proti změnám klimatu
15. 8. 2025
Jedním z největších témat ve světě vína je poslední dekády klimatická změna a její dopady na pěstování révy. Také italští vinaři musí v posledních letech bojovat s extrémní výkyvy počasí.
Vinice ovlivňují jarní mrazy, letní vlny veder, sucho nebo prudké bouřky. Ročník 2024 byl z tohoto pohledu jeden z nejdramatičtějších v historii, velké výpadky produkce v důsledku počasí zaznamenali vinaři v severní, střední i jižní Itálii. Jak se vinařství v Itálii snaží bojovat s nečekanými změnami počasí?
Dle dostupných dat z roku 2021 v Itálii extrémní počasí a rostoucí průměrné teploty způsobily výpadek 9 % běžné produkce vína. Neobvyklé mrazy, extrémní vlny veder a intenzivní bouřky, které zemi zasáhly, způsobily odvětví v tomto roce ztráty odhadované na 2 miliardy eur. Pro vinaře znamená klimatická změna hledání nových postupů práce ve vinici a dodatečné náklady, jak na vybavení, tak lidskou práci. Navzdory veškeré snaze vinařů se ovšem ukazuje, že výkyvy počasí jsou stále hůře předvídatelné a dopady čím dál drtivější.
Analýza z vinařského regionu Romagna za období 1953–2013 ukázala, že denní průměrné teploty se postupně zvyšovaly, zatímco srážky během vegetační sezóny (duben–říjen) klesaly. V nedalekém Toskánsku zase mezi lety 1955 a 2022 vzrostla průměrná roční teplota o 1,6 °C. Toto oteplení je přitom nejvýraznější během letních měsíců, kdy se hodnota zvýšila dokonce o 2,9 °C. Rok 2024 patřil v tomto ohledu k vůbec nejteplejším v historii.
Podobného oteplení se dočkal i severoitalský Piemont a vinaři tu tak sklízejí v průměru o dva až tři týdny dříve, než bylo zvykem. Piemont navíc sužují častá sucha. Malá nebo žádná sněhová pokrývka v zimě a nedostatek vody během vegetační sezóny způsobují výrazný stres pro révu. Srážky, pokud přijdou, jsou často v podobě prudkých bouřek, což podporuje erozi půd.
Jinak, výš a s jinými odrůdami
Adaptace vinařství na nové klimatické podmínky respektuje lokální specifika, ale opatření lze shrnout do tří oblastí. „Jinak“ znamená změnu přístupů v samotné práci na vinici – například ponechání většího množství listové plochy k zastínění hroznů nebo zavedení přesnějších závlahových systémů. „Výš“ značí posun vinic do chladnějších poloh – do vyšší nadmořské výšky nebo na severně orientované svahy, kde je dozrávání pomalejší a vyrovnanější. A konečně „s jinými odrůdami“ poukazuje na návrat k později dozrávajícím a klimaticky odolnějším původním odrůdám, které lépe uchovávají kyseliny a aroma i ve stále teplejším podnebí.
- Odlišný přístup ve vinici
S ohledem na extrémní horka, nedostatek srážek, a naopak intenzivní přívalové deště, které mohou způsobit erozi vinohradu, vinaři často aplikují následující opatření, aby dopady nečekaných změn počasí snížili:
- ponechání většího olistění, stínění hroznů před spalujícím sluncem v letních měsících
- sadba stromů mezi řádky pro zadržování vody
- ochranné sítě proti krupobití
- minimalizace orby a podpora organických metod, včetně výsadeb v meziřadí, pro zadržování vlhkosti
- kde to pravidla apelace umožňují, instalace závlahových systému s cílem snížit stres z nadměrného sucha.
- Vysazování ve vyšších polohách
Vinaři přesouvají nové výsadby do vyšších nadmořských výšek nebo na severní svahy, kde je chladněji a dozrávání hroznů je pomalejší. Tím se snaží zachovat rovnováhu mezi cukry, kyselinou a taniny.
V Jižním Tyrolsku dnes najdete některé z nejvýše položených vinic v Evropě. V tomto horském regionu se nové výsadby posouvají až do 1 000 m n. m. a výše. Takové vinice najdete například v oblastech jako Valle Isarco, kde se ve vysokých nadmořských výškách daří odrůdám Müller-Thurgau, Sylvaner nebo Kerner. Vinařství Peter Zemmer z našeho portfolia má zase v nadmořské výšce 1000 metrů nad mořem vysazenu vinici s odrůdou Pinot noir.
Na svazích sopky Etna na Sicílii se nové vinice vysazují až do výšky 1 200 metrů nad mořem. Vinaři zde využívají chladné mikroklima a vulkanické půdy pro pěstování odrůd jako Nerello Mascalese nebo Carricante.
V regionech Toskánsko nebo Piemont se vinaři vrací k místům, která byla dříve považována za příliš chladná pro pěstování modrých odrůd. V rámci slavné zóny Chianti Classico se často přistupuje k výsadbám výše položených vinic kolem 500 až 600 metrů nad mořem. Některé výsadby se už dnes nacházejí i kolem 700 m n. m., např. v obcích jako Radda.
- Návrat k místním odrůdám
Změnou klimatu v Itálii velmi často trpí mezinárodní odrůdy, například Chardonnay nebo Merlot. Vinaři se v jednotlivých regionech proto rozhodli vrátit do vinic některé odolnější a později dozrávající lokální odrůdy. Příkladem budiž slavné italské šumivé víno Franciacorta. Z důvodu klimatických změn místní sdružení vinařů povolilo opětovné používání starobylé původní bílé odrůdy Erbamat, která se v regionu pěstovala od 16. století. Erbamat je pozdně zrající odrůda, která dozrává téměř o měsíc později než Chardonnay, a její svěží charakter může být velmi užitečný pro zachování stylu těchto šumivých vín. Nyní se může na výsledném cuvée vín Erbamat podílet až 10 %.
Problém s oteplováním a harmonií tradičních vín mají i další italské regiony. Například Valpolicella, oblast známá především komplexními červenými víny z odrůd Corvina, Rondinella a Molinara, čelí problémům s rychlejším dozráváním hroznů a ztrátou kyselosti. Proto rozvolnila pravidla pro použití dalších doplňkových odrůd.
Vinařství Manincor, jehož vína dovážíme z Jižního Tyrolska, má zase ve svých vinohradech vysazeno zkušební množství španělské odrůdy Tempranillo. V případě Merlotu totiž mají poslední roky problém s přezráváním.
Mezi odrůdy, které jsou velmi tolerantní vůči horkému počasí, patří například sicilské Perricone, Nero d Avola nebo Grillo, nebo noblesní jihoitalská odrůda Aglianico, potažmo bílá odrůda Vermentino, se kterou se potkáte na vinicích na Sardinii, Ligurii nebo Toskánsku. S ohledem na klimatické změny je možné, že se s nimi v budoucnu budeme setkávat i v jiných vinařských oblastech, než která jsou pro ně typická dnes.
