Abeceda italských odrůd – A

26. 6. 2025

Itálie je vinařskou zemí s nejvíce odrůdami na světě. Zhruba 30 % odrůd vinné révy je totiž italských.

---

Některé z nich jsou v Itálii pěstovány po tisíce let, jiné byly do země přivezeny fénickými či řeckými obchodníky. Oficiálně je v současnosti v Itálii registrováno zhruba 590 odrůd, přičemž některé další stále čekají na uznání a jiné na genetickou identifikaci. V našem seriálu si představíme běžné i některé méně známé odrůdy, se kterými se při ochutnávání italských vín můžete potkat.

Kamkoliv se v Itálii vydáte, vždy narazíte na zajímavá a unikátní vína. Paleta jedinečných vůní a chutí je v Itálii nepřeberná, což ostatně platí i o zdejší gastronomii. Pestrost je klíčovým charakterem vín z Itálie. V dnešním příspěvku se seznámíme s osmi odrůdami, mimo jiné s podceňovanou Albanou, ušlechtilým Aglianicem nebo méně známou toskánskou Ansonicou.

Aglianico

Aglianico je mnohými považováno za nejkvalitnější modrou odrůdu jižní Itálie, někteří ho dokonce staví na stejnou úroveň jako Nebbiolo a Sangiovese. Odrůda Aglianico je vysazena napříč vinařskou Kampánií a v některých oblastech se tu navíc dochovaly i více než 100 let staré keře, vysazené v období před řáděním mšičky révokazu. Odborníci i milovníci vín si na Aglianicu cení schopnosti odrůdy velmi dobře převést lokální specifika a podmínky do výsledné podoby vína. Podobně jako Pinot noir nebo Cabernet Sauvignon je tato odrůda velmi citlivá na terroir a jeho odlišnosti. Hrozny Aglianica mají tlusté slupky a velmi pozdě dozrávají. Uvádí se, že Aglianico se sklízí jako jedna z posledních odrůd v celé Itálii. Vína odrůdy Aglianico, ač mohou pocházet z různých regionů, mají některé společné znaky. Jsou pevná a zároveň delikátní, často s minerálním charakterem, s animálními či bylinkovými tóny, spoustou červeného, ale i tmavého ovoce. V chuti jsou krásně strukturovaná, mají hloubku a charakter. A samozřejmě také třísloviny, často hodně tříslovin. Pokud se hrozny nenechají přezrát, objevuje se vínech také elegantní květinový charakter připomínající tóny růže nebo fialku. Kromě Kampánie se Aglianico pěstuje také v regionu Basilicata, kde se nachází špičková apelace Aglianico del Vulture DOC.

Albana

Albana je kvalitní a velmi zajímavá odrůda, jejíž širšímu uznání brání skutečnost, že pochází z vinařsky méně prestižního regionu Emilia-Romagna. Ten je na mezinárodní scéně znám především díky vínům Lambrusco. Význam této odrůdy však potvrzuje skutečnost, že se v roce 1987 stala prvním bílým vínem v Itálii, které získalo nejvyšší klasifikaci DOCG. Genetické analýzy ukazují příbuznost s odrůdou Garganega, jednou z nejstarších známých v Itálii. Albana dává vína s výraznou strukturou – nechybí jim svěží kyselina ani příjemná plnost. Ve vůni a chuti se často objevují tóny citrusů, bílé hrušky tropického ovoce či jemné medovosti. Odrůda je také vhodná pro výrobu vysoce kvalitních sladkých dezertních vín. Dnes se Albana pěstuje na zhruba 1500 hektarech vinic, přičemž naprostá většina výsadeb se nachází právě v regionu Emilia-Romagna.

Albarossa

Albarossa je relativně mladá modrá odrůda, vyšlechtěná v roce 1938 v italském Piemontu profesorem Giovanni Dalmassem. Ten chtěl spojit eleganci odrůdy Nebbiolo s ovocnou komplexností a svěžestí odrůdy Barbera. Genetické analýzy ukázaly, že však použil odrůdu Chatus (původem z Francie, známou jako Nebbiolo di Dronero). Vína z odrůdy Albarossa bývají typicky hluboce zbarvená, s výraznou strukturou, dobrou kyselinou a potenciálem k archivaci. Aromaticky se projevují tóny tmavého ovoce, fialek, koření a často i nádechem minerality. Odrůda je vhodná jak pro zrání v nerezových tancích, tak v dubových sudech. Přestože se Albarossa zatím nepěstuje ve velkém (rozšířena je zejména v provinciích Alessandria, Cuneo a Asti), zájem vinařů o ni pozvolna roste. Plocha vinic s touto odrůdou přesahuje 100 hektarů.

Aleatico

Dnes méně rozšířená modrá odrůda, která je unikátní svým aromatickým projevem. Někdy se jí říká červený Muškát, protože voní a chutná po fialce, růžích, levanduli, jahodách, malinách nebo hřebíčku. Původ odrůdy Aleatico není zcela znám, ale pravděpodobně pochází z Apulie nebo z Řecka, odkud se mohla dostat do Itálie už ve starověku. Aktuálně se nejvíce pěstuje v regionech jako Toskánsko (Elba), Lazio nebo Apulie.

Ancellotta

Ancellotta je méně známá modrá odrůda střední Itálie, nejvíce rozšířená v regionu Emilia-Romagna. Je známá především jako doplňková odrůda, málo kdy je lahvována jako čistě odrůdové víno. V blendech se používá jako barvířka, vzhledem k typicky intenzivní barvě a bohatému extraktu. Vína z Ancellotty jsou tmavě zbarvená, s ovocným projevem, měkkými tříslovinami a dobrou strukturou. Typické tóny, které v těchto vínech můžete najít, jsou zralé ostružiny, borůvky nebo tmavé třešně. Ancellotta je součástí vín v rámci apelací Lambrusco Salamino di Santa Croce DOC nebo Reggiano DOC.

Ansonica

Ansonica (v některých oblastech známá také jako Inzolia) je starobylá bílá vinná odrůda s původem pravděpodobně na Sicílii nebo v oblasti Toskánska. Název je odvozen od výrazně zlatavé barvy hroznů, kterou ve vinicích získávají při dozrávání. Ansonica je vzácným příkladem bílé odrůdy, která dává až lehce tanická vína. Charakteristickým prvkem je také nízká úroveň kyselosti hroznů. Na Sicílii tak musí být vinaři velmi opatrní, aby nelahvovali plochá vína bez potřebné svěžesti. Toskánské verze z ostrovů Elba nebo Giglio jsou koncentrovanější, mají patrný slaný charakter a typicky vyšší alkohol než sicilské verze. Na Ansonicu narazíte v řadě toskánských přímořských vinařských oblastí a vinaři s touto odrůdou pracují stále častěji. Ansonica patří mezi nejzajímavější bílá vína z Toskánska, v jejich aromatickém profilu narazíte na mandle, žluté jablko, citrusy nebo broskev. Vína jsou suchá, v některých případech s příjemnou mineralitou. Nejsou určena na delší archivaci. Skvělé se doplňují s mořskými plody, rybami, bílým masem nebo sýry jako pecorino či caciotta.

Arneis

Dnes velmi populární bílá odrůda severoitalského Piemontu před půl stoletím prakticky vymizela z vinohradů. Název "Arneis" v místním dialektu údajně znamená něco jako „rozmazlený“ nebo „náročný“, což odráží její reputaci coby obtížně pěstovatelné révy. Historicky měla tato odrůda často roli ochránce slavnějších červených vín. Arneis se totiž vysazoval vedle Nebbiola, jako lákadlo pro ptáky a zvěř, kteří při dozrávání preferovali sladší hrozny této bílé odrůdy. Nejzajímavější vína odrůdy Arneis najdete v rámci apelace Roero Arneis DOCG, ale tato odrůdy milovníky bílých vín ve skleničce potěší prakticky vždy. Ve vínech objevíte tóny bílé broskve, hrušky, mandlí, často s lehkým minerálním nádechem. Arneis má většinou střední tělo, kyselina bývá nízká až střední, proto se jen velmi zřídka používá pro výrobu šumivých vín. Vína jsou příjemně suchá a často se servírují jako aperitiv.